Hrkání chlapců

K velikonočním zvykům patří hrkání. Začíná na Zelený čtvrtek, kdy po zpěvu gloria při večerní mši sv. umlkají kostelní zvony – říká se, že odletěly do Říma. Zvonění ráno, v poledne i večer a v pátek i ve 3 hodiny odpoledne  a potom až do sobotního poledne nahrazuje hrkání.  Hrkat chodí všichni chlapci do 14 let. Ti nejstarší – osmáci jsou „páni“, organizují celé hrkání. Kluci se scházejí u křížku uprostřed vsi, páni je seřadí, (dříve museli jít seřazeni přesně podle velikosti, od největších po nejmenší a za tím účelem je páni na začátku všechny změřili) a v průvodu obejdou celou vesnici. Malé skupinky, které zase určí páni, zaběhnou i do postranních uliček. U dolní kapličky se vždycky zastaví a pomodlí se. Menší hoši dostávají od pánů odměny v podobě malých bonbonů.
Noc z pátku na sobotu se dříve nazývala „panská noc“ a šlo v ní o to, aby kluci ze sousední vesnice brzy ráno „neodhrkali“ místo místních, protože to by byla pro pány velká ostuda. Proto byly pány a podpány – o rok mladší (ale pomáhali i starší hoši) – velice pečlivě hlídány všechny možné přístupové cesty ke vsi. Spali proto vždy společně u některého z nich, dříve třeba i ve stodůlce nebo v maštali „za konima“ a ráno ve tři hodiny už šli na hlídky.
Na Bílou sobotu dopoledne obcházejí „páni“ vesnici dům od domu, u dveří zahrkají a zazpívají:

„Tetičko a strýčku,
přišli k Vám páni,
abyste nám dali
něco za hrkání.“

Pamětníci říkají, že se tomuto dříve říkávalo, že vybírají „na chudého hřebca“. Dostávají za to peníze nebo vajíčka, která zase prodají a vydělané peníze si rozdělí. Na Bílou sobotu v poledne potom hrkají naposled.

Fotogalerie k článku zde