Letéčko a Marek

Každý rok na smrtnou neděli, což je dva týdny před velikonocemi, se celé Drslavice rozezní dívčím i chlapeckým zpěvem. To děvčata nosí letečko a kluci marka.
Letečko je vlastně smrková větev nebo vršek malého smrčku ozdobený růžičkami a pentlemi z krepového papíru v co nejpestřejších barvách. Pokud zrovna neprší, schovávají si potom růžičky na další rok. Děvčata od těch nejmenších až po sedmačky jsou nastrojena do krojů, někdy bývá ještě taková zima, že mají i šátky a vlňáky, jindy už svítí sluníčko natolik, že jdou jenom v jupkách. Sejdou se vždycky „po požehnání“, což je ve tři hodiny odpoledne u křížku u Hlubočky. Tam je děvčata, která chodí do osmé třídy a říká se jim „paničky“, seřadí a pak obejdou celou vesnici. Nejdříve jdou na dolní konec. Zpívají přitom písničku:

Neseme, neseme nové letéčko,
buďte babičky veselé, veselé,
pod okénka sedajte, sedajte,
kořalenky píjajte, píjajte.
Svatý Jiří vstává,
zemi odmykává,
aby tráva rústla, všelijaké kvítí,
modrá leluja,
kdes klíč poděla.
Na lavici, na lavici, na té zlaté truhlici.
Šla má milá ke mši,
klíče hledala,
a předrahé roucho do truhly dala.
Abeliše, abeliše, ať rosička nezebe,
a vy voziče, spravujte biče,
koně vyváďajte, voze vytláčejte,
pro milú jeli, ludé hleděli,
co to za děvečku, v zeleném věnečku, hen vezú.
Jedno hrabové, druhé dubové, třetí na každý deň shozené.
Panímámo krásná, dej užičku másla,
jestli je to maličko, přidej ještě vajíčko,
jedno, dvě, nebo tři panímámě patří.
Ty hradčovské žáby pod mostem kvákají,
ta drslavská děvčata vesele zpívají.

Zatímco děvčata obcházejí vesnici, kluci se scházejí na zastávce před školou a netrpělivě čekají, až průvod skončí, protože to je čas, kdy jak dívky tak kluci vyrazí zpívat v jednotlivých domech. A nevynechají ani jeden. Děvčata zazpívají u každých dveří tu samou písničku.
Kluci, kteří na rozdíl od děvčat už dnes nebývají v krojích, nosí marka. Je to vlastně hadrový panák, připevněný na hůlce, ale dnes jej často nahrazuje třeba plyšový medvídek. S  „markem“ se nechodí v průvodu, jenom po koledě do každého domu a zpívá se přitom:

Nesem, nesem marka,
na oleji smaženého
a ve vodě vařeného,
s octem s cibulú,
s mlynářovým Mikulú.
Marku marku krásný,
kdes ty husy pásl,
pásl sem ich pod dubem
s mlynářovým holubem.

V každém domě dostanou do hospodyně buď nějaké sladkosti – malá čokoládka, oplatky, perníčky a nebo peníze – pětikorunu či desetikorunu. Když ještě nosily letečko dnešní babičky těch nejmenších, chodívalo se první k tetičce Šrámkové, která měla vždycky napečené krásně nazdobené a velice dobré perníčky. Kluci dostávali koňa nebo vojáka, děvčata košíček nebo panenku.

Fotogalerie ke článku zde

Děkujeme, že třídíte odpad!